Konec dinosaurů v rosické knihovně
Znáte to... peněz pro knihovnu městského typu není nikdy dost. Většinou se snažíme šetřit až na hranice možností. A přesně tahle situace nastala v rosické knihovně.
O čem mluvím? O počítačích, které postupně zastaraly a vypovídaly službu. Z knihovny, která měla před pěti lety dostačující technické vybavení, se stalo počítačové muzeum s posledním živým exponátem počítače, o který jsme měli strach, že i ten to má spočítáno.
Na úmrtnosti se podílela i sama příroda, kdy letní bouřky se svými výboji odrovnaly nejen počítače, ale i Wi-fi připojení.
Nastala velice nešťastná situace, ze které nám pomohl (ne poprvé) odbor umění a knihoven MK. Zažádali jsme si o dotaci v rámci programu Veřejné informační služby knihoven (podprogram Informační centra veřejných knihoven).
K naší veliké radosti bylo žádosti vyhověno a nás čekalo akční léto. V měsíci červenci jsme stihli v knihovně revizi a v závěru tohoto letního měsíce i utratit vyzískané peníze.
Jako napsaná věta to však vůbec nevypovídá o úsilí, které následovalo.
Týden to vypadalo v knihovně jak ve skladě. Všude ležely staré a nové počítače, musela se vyřešit a připojit nová elektroinstalace, kábly od kdečeho vedly pod zemí i vzduchem.
Knihovnické počítačové muzeum dýchalo z posledních sil a my také. Zámecké zdi, v kterých knihovna sídlí, nesdílely signály a tak se posilovalo (vyhledávalo vhodné místo pro antény a vrtalo do silných zámeckých zdí).
Vyměnili jsme analogové monitory za LCD, dokoupili pět počítačů, které jsou všechny připojené na internet, každé oddělení má přístup na on-line katalog, děti mohou používat počítače i na prohlížení multimediálních encyklopedií. Návštěvníci mohou i u nás využívat dnes již tak běžného připojení wifi.
Knihovna sleduje moderní trendy v knihovnictví, vnímá rozvoj služeb jako jednu ze svých priorit, které hodlá uživatelům dlouhodobě a kvalitně zajišťovat. Jestliže mají knihovny možnost něčím zaujmout svoje uživatele, je to právě nabídkou moderních technologií, kvalitních služeb a dodržováním knih. standardů.
A to byl konec počítačových dinosaurů v rosické knihovně.
Post by Monika Rovná on 11. 08. 2010 16:56
1 comment(s)
Žena v číslech
Žena v číslech…
Nebudu mentorovat… Napíšu jen pár řádků. O ženách v knihovnických statistikou vykazovaných číslech. Trošku to bude o tom, kam spěje české knihovnictví a co se stane, až přestane knihovny navštěvovat tahle skupina žen. Jakých? Pracujících… Těch, které jdou do práce, z práce do obchodu, pak domů, kde se ve většině případů ještě o někoho postarají a pak ještě dojdou do knihovny, aby měly co dělat večer, popřípadě sebou vedou malého potomka, aby si tu chvilku nad knížkou vychutnal také. Jsou to statistikou vygenerovaná čísla, která potvrzují to, že naše (vaše) ženy jsou prostě ženské šikovné. A co si bez nich knihovny počnou, až je mladinká internetová generace vystřídá, já opravdu nevím. Nevím to já, nedokážou to odhadnout odborníci na základě různých výzkumů, odhadů a prognóz.
Myslím, že vztah ke čtení se předává genem. Nějakým bibliogenem, který je čím dál vzácnější.
(rok 2009 - muži 24%, ženy 76% z registrovaných uživatelů)
Monika Rovná
Post by Monika Rovná on 16. 03. 2010 16:00
0 comment(s)
Valentýnská
Čeho všeho bývá knihovna svědkem... Knihovnice by mohly vyprávět, ale věřte tomu, že většinou to neudělají. Jen si tu a tam povzdychnou, jak ten čas letí. Mnohé ze svých čtenářů pamatují jako mrňata, prvňáčky a poté jako omladinu, která se na prahu dospělosti potýká s tím, zda přiznat inteligenci a jakous takous poruchu, tedy to, že ještě pořád rádi čteme. Troufám si říct, že čtení má vliv na fantazii, která není dána každému, není na ni norma a je to i tak, že kdo ji má, má bohatější vnitřní život. Pak je takový člověk důležitější pro nás ostatní, obohacuje nás a nám je s ním lépe, protože je vnímavější, citově bohatší a vůbec barevnější.
Mám pro vás nabídku... Každý z vás, kdo ve valentýnském týdnu přijde v páru, tedy ve dvou, bude mít příležitost toho svého miláčka vzít sebou dál, nechat ho prohlédnout si knihovnu a když o to bude stát, tak i zapsat. Jakou to má výhodu?
Pamatujete si, jak moc se vám kdysi líbilo čtení před usnutím? Je moc hezké číst si navzájem, střídat se po kapitolách, společně obracet stránku po stránce. A věřte mi to nebo ne, poznáte tak mnohé... i ty další stránky svého Valentýna.
Post by Monika Rovná on 02. 02. 2010 10:55
2 comment(s)
Knihovnické stesky
Co mi vrtá hlavou…
Jak je to s čtením mužů… Čtou? Nebo nečtou? Když čtou, tak co čtou? Proč berou knížku tak málo do ruky? Nebo se pletu? Kupují si knížky? Tolik otázek kvůli oblíbenému statistickému "koláči pana Železného". Náš knihovnický koláč, na rozdíl od toho nedělního z Novy, pořád vykazuje úbytek čtoucích mužů v knihovnách. Nejen v té naší, ale v celé republice.
A taková je to škoda. Neznám knihovnici, které by neposkočilo srdce radostí, když se přijde přihlásit muž. A většinou nám bývá jedno, které věkové kategorie je. Může to znít divně, ale za největší úlovek do řad registrovaných čtenářů považujeme prvňáčka. Pohlížíme na něho s nadějí, že by se nám mohl v knihovně pozdržet. Jak to tak bývá, aspoň do puberty, než začne mít jiné zájmy (většinou je to poslední studijní materiál, který mu fond knihovny poskytne). Vracívá se jako studující pro "tu nemožnou povinnou četbu". Poté se z knihovny opět vytratí a když mu čtení jako návyk (touha nebo potřeba) zůstane, objeví se jako zralý muž (tatínek v doprovodu svých dětí). Kruh se zvolna uzavírá a my knihovnice víme, že mu prostě bývalo v knihovně dobře.
Vlastně těch pár řádků má být výzva. Samozřejmě směrem k vám, pánové (kluci, chlapci, tatínci, dědečci - a už toho výčtu nechám). Udělejte mi v tom jasno, prosím a prozraďte mi, jak to s tím vaším čtenářstvím je. Protože jestli s tím koláčem jde něco udělat, aby ten váš podíl na těch FAKT nelichotivých statistických údajích o registraci čtenářů (i když to napsané vypadá prapodivně - je to knihovnický terminus technikus) byl výraznější, bude naše milá starost vzít si vás na starost
Ozvat se můžete různě, sem do komentáře, na mail knihovny (knihovnazavináčmesto.rosice.cz) nebo klasickou poštou (Měk, Žerotínovo nám. 1, 665 01 Rosice). Anebo ne - přijďte, to bude nejlepší
Monika Rovná
Post by Monika Rovná on 28. 07. 2009 14:43
2 comment(s)
U pípy života s BOHumilEM Hrabalem
(o něm a s ním knihou i filmem) 24.4. v 18.00 hod. v knihovně
Dostali jsme s Honzou Veškrnou docela dobrý nápad. Přiblížíme vám společně Bohumila Hrabala. On filmem, já knihami. Proč zrovna B. Hrabala? Teď na jaře? Nemá přece žádné výročí, ale víte co? On vám tak nějak k tomu jaru patří. Romance života vyťukané klávesnicí jeho psacího stroje. Nové slovo pábitelé, kterým označujeme hledače myšlenek, ne však ledajakých. Láska v mnoha podobách. A pivo, které k Hrabalovi prostě patří a s nímž pak tvořil tento něžný barbar perličky na dně.
Srdečně zveme na malé jarní randezvous
Honza Veškrna a Monika Rovná
(omylem smazano administratorem :-/
Post by elias on 23. 07. 2009 20:28
0 comment(s)
Vlivy počasí na korespondeci II.
Připojuji odpověď kolegyňky knihovnice:
Milý pane XY2, my víme, že jste normální a nutno říci, že Váš e-mail nás velice, ale VELICE potěšil a rozněžnil. Tudíž jsme si ho vytiskly a vložily do naší památeční, knihovnické kroniky. Váš požadavek byl přirozeně splněn okamžitě a budeme se těšit na Vaši další vzácnou návštěvu. Také přejeme pěkný den a dnes vskutku pěkný bude, i když momentálně je ještě poněkud mlhavo. Srdečné pozdravy zasílají knihovnice.
..., která způsobila:
Dobré půldruhé páteční odpoledne sličné děvy, (toto slovo jsem pro jistotu dvakrát podrobil stručné avšak pečlivé kontrole, aby nedošlo k trapnému omylu).
Nenapadají mě slova, jimiž bych mohl poděkovat Vašemu skvělému koletivu, (jedno děvče hezčí než druhé a to třetí hezčí než první), za vstřícný přístup k neukázněným a pomalučtoucím návštěvníkům Vaší mentální osvěžovny. Proto zvolím prosté, avšak srdečné děkuji.
A k tisku mého latexu - pardon emailu a vložením ho do kroniky jen tolik, že dle mého názoru to bylo mrháním inkoustu v tiskárně, ačkoliv v ústavech pro spolubčany nezatížené moudrostí si prý také schovávají některé výtvory, jako památku na své pacienty. Ale budiž, jen čas ukáže, zda se tím budete chlubit, nebo ukazovat, čemu jste vystaveni ze strany nepořádníků ba nebojím se napsat až uličnických čtenářů...
Všechny Vás zdravím, posílám několik platonických polibků a s přáním krásného víkendu se s Vámi loučím.
navždy Váš oddaný čtenář XY2 v.r.
Post by Monika Rovná on 13. 10. 2008 10:27
0 comment(s)
Vlivy počasí na korespondenci
V jednom říjnovém týdnu přišly dva maily, stojí za přečtení, už jen z důvodu studijních - jaký vliv má počasí na mužský přístup ke korespondenci a vztah ke knihovně...
Dobrý, i když upršený den.
Zdravím vás krásné dámy vonící knihami. Měl bych malý: dotaz, žádost, prosbu (nehodící se škrtněte). Jsem nějak zavalen prací a radostmi života, takže už to bude měsíc co jsem Vás naposled poctil svou návštěvou a přesto se mi nepodařilo dočíst půjčené knihy.
Tak se tedy ptám "je možno takto po netu prodloužit výpujčku"? Pokud ano, tak Vám budu zavázán a slibuji že Vás a vaši oázu klidu budu chválit všude, i tam kde Vás neznají.
Děkuji a přeji krásný víkend.
ps. v podstatě jsem normální, to jen to počasí..... 
))
(XY 2)
Mohl bych si, prosím, touto cestou objednat přes MVKS knihu Solaris od S. Lema? Děkuju moc.... a přeju krásný den, byť počasí stojí za hovno..
(XY 1)
Post by Monika Rovná on 07. 10. 2008 08:33
0 comment(s)
Knihovnické snění
Malý podzimní návod, jak na mlhu na duši
Míváte to také? Venku se udělá mlha, stromy se obnaží, příroda nám dala, co jsme si zasloužili, tedy teplíčko a odpočinek, ale nyní nám balí mozek i srdce do mlžného oparu a člověče, poraď si s tím sám. Ona se nachystá do hajan a je jí celkem putna, co si s tou chandrou počneme.
Dobrá je muzikoterapie. I do počítače v práci jsem si natáhla hudbu, která mě dobíjí. Nespoléhám na rádia, která hrají většinou stále stejné bloky hitparád. Dobré je mít psa, vidíte, další léčebná terapie. Ale co zabírá, aspoň u mne, je miláček.
Tedy člověk, který potěší, pohladí a polaská.
Klid, klidně čtěte dál. Mým podzimním miláčkem a je to láska trvalá, je František Nepil. Zůstávám mu věrná letaletoucí. V létě laškuju s Jamesem Herriotem, kterým si dovoluju o dovolené. Jaro vítám většinou s někým, kdo mě probudí a odváže, že pane Bukowski... A zimu? Tu mám rozdělenou. Když to na mě přijde, v teple pod dekou se dobře bavím se Zdeňkem Šmídem. Moje životní cykly sekundují ty jeho, tedy od vodáctví až po pobyty v lázních. On je mou člověčí jistotou, že se vyvíjím správně, zdravě i zdárně a hlavně s úsměvem. Druhým zimním bavičem, tedy bavičkou je ženská. Zdena Frýbová na mě provádí canisterapii, tedy léčbu psem Robinem.
Ale pojďme zpátky k Františkovi...Proč je mým miláčkem? Protože to se mnou vždycky uměl. Už jako malá holka jsem se smála jeho slovním hříčkám, které vkládal do dřevěné hubaté pusinky Hurvajzovi, který skloňuje kočku tak, jak to dokáží děti, František a mistr Kirschner. S tím se mi vybaví soboty a neděle u babičky, která tak ráda poslouchala rádio, v době, kdy se rádio téměř poslouchat nedalo. Kouzelné víkendy se starým gramorádiem. Bedýnkou, která ze sebe vydávala všechno. Františkovy texty, jeho vemlouvavý uklidňující hlas, který byl přenašečem rozumu, lásky, pohody, štěstí, smíchu a všeho, co dělá dobře srdci.
Kdyby to bývalo bylo možné a já měla možnost nechat si splnit jedno knihovnické přání, bývala bych si přála sedět na klíně Františkovi, bývala bych se ani nepohnula a nasávala bych, pila bych z Nepila tak dlouho jeho pozitivní energii, až bych padla. A klidně do nějaké té podzimní mlhy, která by dostala jiný rozměr, jinou tvář a hlavně se stala krásnou součástí podzimní barevné přírody, která dělá vše, co může, aby nás potěšila. Stejně jako můj miláček František.
Post by Monika Rovná on 04. 10. 2008 20:48
2 comment(s)
Knihovnictví v Lotyšsku
Kde se knihovnice učí nakukovat přes sousedův plot ... tentokrát přes lotyšský
Než se začtete do dalších řádků, prozradím vám, jak jsem se dostala do lotyšského městečka Strenči. Strenči je partnerským městem (stejně jako italské město Lainate) města Rosice, kde jsem knihovnicí a protože proběhlo již několik družebních návštěv, bylo mi přáno zúčastnit se týdenního pobytu v tomto pobaltském kraji.
Pod Strenči je správně přičleněna menší obec Jerceni, a i zde je knihovna. Ono je jich v Lotyšsku celkem 874 a do všech je zaveden internet. Národním poskytovatelem je společnost Lattelecom. Co mi však vzalo dech, je projekt, který realizuje lotyšská vláda spolu s Nadací Billa a Melindy Gatesových. Každá z knihoven má v rámci tohoto projektu nejen připojení, nejméně 3 počítače, skener a tiskárnu, ale také němu i patří proškolení téměř 2 tisíc knihovníků, kteří potom s tímto vybavením pracují. Internet je zcela zdarma a je přístupný všem bez jakéhokoliv omezení. Lotyšsko je země s různými sociálními skupinami. Je to vyspělý stát s nízkou negramotností a tento projekt má posloužit ke snížení rozdílu mezi těmito skupinami.
A tak je ve zdejší knihovně samozřejmostí, že se tu po celé dny dveře netrhnou. I já jsem zvědavě nakoukla... přes pomyslný sousedův plot a možná i trošku pod pokličku.
Domluva se dvěma knihovnicemi, které zde pracují, byla možná v ruském jazyce (ale také v lotyštině a angličtině, žel, oba jsou mi cizí). Celkem dvě hodinky jsme si povídaly o nákupu knih, o složení fondu, o čtenářích, o práci s dětmi a o knihovnictví vůbec. Dělalo mi radost ukázat jim naše webstránky, prohlédnout si navzájem katalogy, pochlubit se kulturně-výchovnou činností...
Překvapením pro mne bylo, že byť jsem absolvovala cestu dlouhou téměř 1450 km, rozdíl mezi knihovnicemi u nás a tady nebyl tak velký. Obě knihovnice dělaly maximum nejen pro Strenči a jeho obyvatele, ale také pro okolní městečka. A něco jinak a něco navíc. Například po večerech vysedávají u počítače, stahují z něj literární příspěvky, které sem přicházejí a shromaždují vše do sborníku, který pak přeposílají po síti dál do ostatních knihoven. Jde o verše i prózu. Obdobným způsobem realizují i soutěže, literární i malířské. Výstavy potom nabízejí do okolních městeček, jejich škol a informačních center.
Po roce 2006, kdy se do u nás vzniklého projektu na podporu dětského čtenářství připojily i severské země, přišly lotyšské knihovnice se zajímavým nápadem. Nabídnou dětem několik autorů s daným výběrem knih. Je na dětech, kterého si vyberou a kterou knížku přečtou. Ale co je výborný nápad, je možnost kritiky, vlastního hodnocení přečteného a pocit zodpovědnosti a důležitosti, protože dalším výstupem je zpětná vazba na autora, kterému je toto hodnocení dětského čtenáře předáno a je mu dalším vodítkem v orientaci dětské duše, v požadavcích na témata či náročnost textu.
Knihovny mají v Lotyšsku velký význam. Nejen ve státě jako takovém, ale i pro jejich uživatele, kteří zde o jejich významu a důležitosti vůbec nepochybují. Jen ve zdejším okrese je celkem 27 knihoven, které zajišťují přístup k celkem 235 000 knihovním jednotkám. Zaregistrováno je zde 9 256 čtenářů a každý z nich navštíví knihovnu 12 krát do roka. Veškerá kulturně-výchovná činnost je zde zaměřena v první řadě na místní region a v druhé řadě na Evropskou unii. (Byli jsme ubytovaní ve škole, i tady mají žáci k dispozici počítače nejen v rámci výuky, ale i pro své potřeby – z monitoru plného složek bylo jasné jak velkou část studia zabírají různé projekty.)
Z našeho českého knihovnictví se vytratila spolupráce škol a knihoven. Jsou to knihovny, které se snaží tuto informační kooperaci znovu vzkřísit. Školy umí pracovat s vědomostmi, knihovny s informacemi. V Lotyšsku si tohoto vzácného soužití, chcete-li, symbiózy, váží.
Nezbývalo mi než nahlas "smeknout" a pochválit knihovnu, „katóraja málenkaja, no aná charašó rabótajet“
Monika Rovná
Post by Monika Rovná on 11. 08. 2008 10:53
0 comment(s)
Dětské čtenářství
O nezadatelných právech čtenáře
… tak jak to cítí Daniel Pennac (kniha Jako román)
1) Právo nečíst.
2) Právo přeskakovat stránky.
3) Právo knihu nedočíst.
4) Právo číst tutéž knihu znovu.
5) Právo číst cokoli.
6) Právo na bovarysmus.
7) Právo číst kdekoli.
8) Právo jen tak listovat.
9) Právo číst nahlas.
10) Právo mlčet.
Já k tomu doplním malé knihovnické shrnutí.
V Čechách dochází snad již od dob národního obrození k tzv. zbožňování knihy. Naše dějiny daly knize významnou roli a dnešní doba nabízí tak obsáhlou nabídku dalších mediálních aktivit, že se jen těžko dá přivyknout pocitu, že kniha sice zůstává na kolbišti, ale spolu s internetem, MP3,4 atd., a bojuje s molochem největším, a tím je televize. Kdo dříve nečetl, byl považován za kulturního barbara. Dnes je nabídka, jak trávit volný čas, tak pestrá, že každý má právo nečíst. Doba je rychlá, výběr literatury pestrý. Jen pro srovnání, v roce 1989 vycházelo ročně 9 000 knižních titulů. Dnes je to téměř 19 000. Každému, kdo si vyhradí čas číst a kniha ho nezaujme, zůstává právo přeskakovat stránky a knihu nedočíst. To by v tom byl čert, aby nenašel jinou, která jeho požadavkům na uspokojení čtenářských potřeb vyhoví. S tím zcela koresponduje právo číst tutéž knihu znovu. Znáte to? Máte oblíbeného autora, s kterým souzníte, máte knihu, která vám pomohla v určitém období se zorientovat? Věřte tomu… To se máte! Stalo se vám, že jste se ztotožnili s hlavní postavou? Drželi jste jí palce stejně jako například seriálovým nebo filmovým hrdinům? I to je v pořádku, právo na bovarysmus (ztotožnění) je staré jak lidstvo samo. My knihovnice se raději ani čtenářů neptáme, kde si nejraději čtou. Ono to bývá občas poznat (v posteli se namáhá hřbet knihy, v kuchyni u jídla schytá knížka tu a tam flíček, podle jízdenek, které zůstávají mezi jednotlivými stránkami, se dá určit odkud kam a čím jste cestovali…). Já tu společenskou chybu udělám a to inkriminované místečko prozradím, protože vy čtenáři to tak děláte - ale mnozí z vás najdou tu svou klidnou chvilku jen na WC. Neříkám, že je to správná volba, ale zůstává vám právo číst kdekoli. A také zůstává právo knihou jen tak listovat, vyhledávat pasáže, zkoušet, jestli mi můj výběr bude vyhovovat a dělat si radost, když je kniha v krásné vazbě. Poslední dva body jsou snad nejintimnější. Právo číst nahlas a právo o knize a přečteném mlčet. Ani nevíte, jak je těžké pro většinu lidí číst nahlas, sám sobě je ta lepší varianta, ale číst kolektivu posluchačů přináší mnohým určitou formu stresu - z barvy hlasu, z výběru textu, strach z kritiky apod. Poslední bod ve výčtu Daniela Pennaca se zastává lidských pocitů, vjemů, prožitků a všeho, co četba knihy přináší. Je to tak osobní věc, že všichni máme právo o přečteném mlčet.
Přečtěte si, prosím, toto malé shrnutí ještě jednou a popřemýšlejte, co dávají dětem čtenářské deníky. A můžeme jim říkat povinná četba (brrr) nebo doporučená četba (brr) nebo jen četba, kterou musí písemně zaznamenat (br).
Četba, která od dob mého školního života neprošla tak výraznou změnou jako naše společnost a nepřizpůsobila se zájmům a požadavkům dětského čtenáře, povídat o ní a být za to hodnocen...
Co má být tedy závěrem? Nechejme si navzájem možnost výběru, zda číst nebo nečíst a hlavně si dopřejme požitek z četby, protože ten pak za to opravdu stojí.
Post by Monika Rovná on 18. 04. 2008 12:55
1 comment(s)
O knihovnickém soutěžení
Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nenapadá mě jiný obor, který by dobrovolně vymýšlel různé soutěže a navíc se jich celkem dobrovolně účastnil. Knihovníci jsou celkem hravý národ a tak jen namátkou připomenu soutěž Kamarádka knihovna, Knihovna roku, Webík…Podílí se také na různých soutěžích z oboru (Magnesia Litera) nebo alespoň vymýšlí ankety pro čtenářskou veřejnost (Čteme všichni).
I naše knihovna si ráda měří síly, ale tu a tam si říkám, stejně jako pan Menzel: "tak nevím…". Biblioweb je rozdělený do tří kategorií. 1. je pro knihovny s počtem obyvatel v obci do 5 000. 2. kategorie je od 5 001 do 25 000 (to je rozsah, viďte?). A 3. kategorie je nad 25 000.
Stránky naší knihovny byly v roce 2006 na slušném 3. místě. V roce 2008 nás konkurence (Havlíčkův Brod [www.kkvysociny.cz] - 24 265, Česká Třebová [knihovna.ceska-trebova.cz] - 16 426, Ústí n/O [www.knihovna-uo.cz] - 14 862, Dačice [www.mkdac.cz] - 7 882, Rožnov p/R [www.knir.cz] - 17 024, Rakovník [www.knihovna-rakovnik.cz] - 16 159, Strakonice [www.knih-st.cz] - 23 325) posunula na 8. místo. Nemám ráda KDYBY, ale KDYBY bylo o jednu kategorii více, odhaduji, že Rosice by se velice rády utkaly třeba s Dačicemi, které mají velmi pěkné stránky a tuším, že Dačice by také raději soutěžily se sobě rovnými.
No nic, na to jsem malý panáček. Zůstává mi velká radost z toho, že jste se zapojili do hlasování veřejnosti a svými hlasy pomohli získat webovým stránkám knihovny 3. místo.
Post by Monika Rovná on 07. 04. 2008 16:39
0 comment(s)
Noc s Andersenem 2008
…někde označovaná jako pohádková noc, kouzelná noc nebo prostě dobrodružná noc.
Po x letech spaní s dětmi v knihovně, už jsme si s Jarčou myslely, že nás nějaká NOC nemůže MOC zaskočit.
Ještě teď jsem překvapená z toho, co se tady dělo! Sešly se báječné děti, skoro všechny z jedné třídy. Všichni jsme se navzájem dobře znali. Cože je vlastně obsahem této věty? Že odpadlo seznamování, oťukávání se a ostych. Pět holek a čtyři kluci byli v knihovně jako doma, jako na hřišti, jako kdybychom tam my knihovnice skoro nebyly. Svou NOC si přišly užít.
Co jsme všechno stihli? Domluvily jsme jim hodinu v nové kuželně, kam je Jarča odvedla, aby mohl být sveden boj mezi dvěma družstvy. Zpět do knihovny se vracela rozjívená smečka natěšená na vše, co další hodiny přinesou.
K našemu překvapení se chlapecká část svlékla do trenýrek a ponožek (já vám říkala, že se v knihovně cítí naše děti jako doma) a oblékla se až v osm ráno, protože se muselo domů.
S Jarkou jsme si ohřály knihovnickou polívčičku a při četbě hororových příběhů děti malovaly strašidla a vymýšlely k nim příběh. Ještě teď se červenám. Proč? Sama nevím, jak s pravdou ven, ale občas padlo tu a tam nějaké to „peprné“ slovíčko. Co s tím, že? Puberta přepadla Huberta a tyhle děti také. Ostatně – máme ji za sebou všichni, tak o co jde…určité projevy k ní prostě patří. A tak došlo k dohodě, ona inkriminovaná slůvka se nahrazovala tzv. zástupnými slovíčky nebo překládala do cizích jazyků. Můžete hádat, co může označovat „výkalec“ a já budu hádat, jestli by se ono slůvko hodilo do krámu Jungmannovi, stejně jako další slůvko „zadel“.
Knihovna má hodně členité prostory, mnoho zákoutí a skrýší a každá Noc s Andersenem se nikdy neobešla bez pořádné honičky nebo hry na schovávanou.
K dobrodružné části patří i cesta do podzemních prostor knihovny, tedy do sklepa. Tuhle stezku odvahy absolvujeme také pravidelně, aniž bychom ji předem plánovaly. Většinou následuje prohlídka i dalších místností, kam se „normální“ návštěvník knihovny opravdu nedostane.
Čas utíkal jako voda. Blížila se půlnoc a nám nezbylo než našim malým Andersenům zkazit trošku náladu a nahnat je do spacáků. Ještěže schováváme dárky, které milí vydavatelé dětských časopisů balí k jednotlivým číslům. Dárečky jsme dětem rády daly, ale chytře výměnou za hygienickou minutku (déle to nikomu netrvalo).
Víčka a ústa se zavřela nám všem mezi jednou hodinou ranní a druhou. Poslední usnula Hanka a nikdy nezapomenu na to, že se i první probudila. Čiperná, odpočatá a opět plná energie. Skoro se mi chce říct – Sakra. Budíček měli tedy všichni.
Pravdou je, že děti plynule navázaly na předchozí večer se stejným zápalem. A ten dal vzniknout dvěma knihám. Jedna je plná strašidel (Číslovka, Motovidlo, Bagr knih apod.) a ta druhá strašidelných výkalců. Obě si můžete přijít prohlédnout do knihovny.
Noc s Andersenem, noc za odměnu dětem, co mají rády knížky, čtení, knihovnu. A to je ta pravá odměna pro nás, knihovnice.
Post by Monika Rovná on 30. 03. 2008 11:44
5 comment(s)
Víno, slivovička, voda - není té knihy škoda?
Tak přemýšlela nejméně čtyřicítka návštěvníků knihovny, když tři sudičky křtili (to i je správně, jen se mi zrovna nevybavil tvar pro sudičky muže :-) )knihu, která vyšla ke 100. povýšení Rosic na město. Vínem křtil pan starosta, slivovičkou já a voda zbyla na pana místostarostu. Co se přeje knihám do života? Aby byly užitečné, aby se líbily, aby byl náklad co nejdříve pryč, aby bylo brzy zaděláno na dotisk, aby byly v knihovnách co nejvíce půjčovány, aby byly ukradeny, aby se jim v tom knižním světě dařilo. Hosté se dobře bavili. Měli společné téma, minulost, současnost i budoucnost svého městečka. Křest se mimořádně povedl. Svědčí o tom čtyři hodinky strávené v debatách o všeličem. A že bylo na co vzpomínat mezi fotografiemi, coby němými pamětníky. Vzpomínky jistě také vyvolaly i nahlas čtené úryvky z jednotlivých kapitol. Bylo jednoduché si vybrat, co by se mohlo líbit, celá kniha je almanachem naditým příjemným čtením.
Víte, kdy bude mít tato publikace ještě větší cenu než má doposud? Tedy vyšší než 340 korun? Až ji otevře další generace, aby se podívala jinýma očima, čím se bavili i trápili jejich předkové a předchůdci.
Přeji hodně štěstí. Všem.
Post by Monika Rovná on 17. 03. 2008 21:28
8 comment(s)
Pozvánka do knihovny
Listování a docela drsný Denis Leary
Zarazil vás zvací banner na titulní stránce našich webovek? Není čemu se divit. Kdyby tuhle knihu napsal Čech, asi by ji nazval Vředy společnosti místo Rakovinu nevyléčíš. Jde vlastně o totéž, už Hamlet si povzdechl, že je něco shnilého ve státě dánském… O co jde? O kritiku americké společnosti, která mnohdy zasáhla do našeho myšlení a způsobu života. Nevěříte? Ale věřte – vegetariánství, plastická chirurgie, ikony, životní styl a názory, to jsou přece témata, která se na nás valí ze všech médií, jen jejich úroveň je různá.
Kniha vyšla v roce 1992, kam se posunula americká společnost a KDE je TEÏ? Jak to souvisí? Denis Leary na 188 stranách utřel humorným způsobem Ameriku, avšak – nenechte se mýlit, budete sami překvapeni, co myšlenek se vám bude honit v hlavě, ať po přečtení knihy nebo po návštěvě Listování, na které bych vás ráda pozvala (21.3. v 18.00 do Kamenného divadla).
Post by Monika Rovná on 24. 02. 2008 11:31
2 comment(s)